Svatba v Káně Galilejské (kázání z 29.5.2016)

Svatba v Káně
Galilejské

Známý
příběh začíná už v té první kapitole evangelia Janova. Přečtěme si o
setkání s Natanaelem: " Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a
řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Řekl mu
Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem
tě pod fíkem."  "Mistře", řekl mu Natanael,
"ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl:
"Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší."
 A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly
Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka." (Jan 1:47-51)

Ježíš
v podstatě cituje 32 Žalm, verš druhý " Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost
nepočítá, v jehož duchu není záludnosti".
To je starozákonní hodnocení spravedlivého člověka před Bohem! Byl ohromen tím,
že Ježíš znal stav jeho srdce. Natanael si je toho vědom, protože dává otázku:
"Odkud mě
znáš"?

Natanael
byl ohromen tím, že ho Mistr viděl pod fíkem, kam nemohl dohlédnout fyzickýma
očima, ale ještě více byl zasažen tím,
že Ježíš zná stav jeho srdce.
Oprávněně to považuje za zázrak a na tom zatím stojí jeho víra. Nikdo jiný
tohle nedokáže ! Pak mu nezbývá nic jiného, než se obrátit k Nejvyššímu a
říci: ""ty
jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." .

Ježíš
mu slibuje ještě daleko větší věci. Ty souvisí s těmi posledními
dvěma verši našeho citátu o tom, že uvidí otevřená nebesa a.... "anděly Boží
vystupovat a sestupovat na Syna člověka". Chápeme to stejně:
Nebe je nahoře a země dole. Když pohlédneme do nebe, tak otočíme hlavu nahoru a
koukáme do mraků.

Tady
jde o nápovědu. Ježíš jim připomíná Jákobův sen ve Fanuel. (Gn 28:12,15-17) .
Na zemi stál žebřík, který sahal až do nebe. Po něm vystupovali a sestupovali
Boží andělé. Když se Jákob probudil, usoudil,
že se ocitl v Boží přítomnosti. Přečtěme si raději úsek 1 Moj.
28:12-17. Jákob, cit.

" Měl sen: Hle, na
zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a
sestupují poslové Boží. Nad ním stojí
Hospodin a praví: "Já
jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž
ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. ..........  Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a
zase tě přivedu do této země. Nikdy
tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil." Tu procitl Jákob ze
spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!"

Jestliže
se Ježíš zmiňuje o duchovní zkušenosti praotce Jákoba, pak to znamená, že
Natanael a Filip jsou na místě, kde je Boží přítomnost. Hospodin je s nimi
v osobě Ježíše na zemi a s Ním i zaslíbení daná Izraeli, cit. "Hle, já jsem
s tebou". " Nikdy tě
neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil..

Budou
to ještě větší skutky Boží moci na zemi, budou to slova, která mají Boží moc a
nakonec to bude Ježíšova smírčí oběť na golgotském kříži. Učedníci mají poznat,
že tam, kde je Ježíš, tak tam je i
Bůh! Už nehledí z nebe dolů na zem, ale je mezi nimi, mezi svými
soukmenovci. Bude to stát za to..... a taky stálo! 

S příchodem
Božího Syna na zem se odkrývá nové zjevení Boha nejen pro vyvolený národ
Izrael, ale pro každého z nás. Bůh z nebe nezmizel, ale zůstal
v něm v osobě nebeského Otce. Bůh je transcendentní tzn. je
v prostoru, který nás přesahuje, ale současně je mezi námi. I my vidíme a uvidíme ještě větší věci ve
svém životě. Ať už to jsou zázraky, zjevení Boží moci, uzdravování od
chorob a také když někdo uvěří a je vytržen z moci tmy a posazen do Božího
království. Když se někdo rozhodne přijmout Ježíše jako svého Spasitele a Pána.

Ve
čtvrtek dopoledne (26. 5. 2016) jsem byl z Boží milosti u toho, když jeden
mladý muž vyznával své hříchy a přijal Pána Ježíše do svého života. Narodilo se
Boží dítě a já byl první, kdo mu mohl gratulovat ke znovuzrození. Boží láska nás
spojovala v jednu harmonii. Působila jako magnet a nešlo jinak, než se
tam, uprostřed mísírny krmiv, obejmout.

Můžeme, spolu s učedníky Natanaelem a Filipem, přijmout jasné svědectví Pána Ježíše, že
je s námi. Dříve byl fyzicky přítomen na zemi, dnes je v nebi
a současně je v nás skrze Ducha svatého

*******

Tak,
teď už jsme spolu Pánem a učedníky dorazili
na svatbu do Káně na území Galileje. Jedna důležitá osoba tam už je a
sice, Ježíšova matka Marie. Není napsáno, že byla pozvána podobně jako Ježíš a
jeho učedníci. Zřejmě patřila k úzkému příbuzenstvu, ale to teď není
rozhodující.

Tak
jak to na svatbách bývá, jelo se plnou parou v radosti, v jídle a
pití. Taková židovská svatba, to byla akce na více dnů a často se sešla celá
vesnice. Není divu, že správce neodhal situaci a ve třetím verši se dovídáme o velkém průšvihu s nápojovým lístkem.

V
Izraeli bylo zvykem mísit víno s vodou.
Při každé větší hostině byl ustanoven správce, který určoval poměr vody a vína
a dbal na to, aby žádný host nepil nad míru. Je to známá věc. Kdo popíjí víno,
měl by k tomu popíjet i vodu. Když můj švagr pro revoluci jezdil dělat do
Rakouska k jednomu farmáři, tak on pil k obědu půllitr vína
s vodou půl na půl.

Správce
svatby zřejmě nedbal na svou roli a málo ředil stakany. Hosté pili "hustým napřed" a všechno směřovalo
k tomu, že vypijí zásoby příliš brzo.

V rámci
chodu svatby a pověsti ženicha se stala rozhodující věc, cit. " Neměli už žádné
víno, neboť víno přichystané na hostinu, bylo vypito" . Jde o trochu
naturalistický, doslovný překlad z původního Sinajského rukopisu.
Ekumeničtí lakonicky poznamenávají, cit. "řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."

Následující
dialog mezi Ježíšem a Marií vypadá trochu drsně, cit. " Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš!
Ještě nepřišla má hodina."  Matka řekla služebníkům: "Udělejte,
cokoli vám nařídí." (Jan 2:4-5). Tento překlad situace zjemňuje,
ale v původním textu to zní daleko tvrději. Podívejme se na překlad Nového
zákona Petrů, cit. " Co mi chceš, ženo?"
a Collův překlad říká jasně, cit. " Co mě a tobě do toho, ženo?"

Tento
stručný záznam je zřejmě odkazuje na rozhovory, které se udály mezi Ježíšem a
jeho matkou dlouho před tím. Pojďme trochu fabulovat. Pojďme číst, jak
se říká, mezi řádky

Můžeme
se domnívat, že Marie věděla o tom, že Ježíš může něco podobného udělat. Jinak
by to od Něj nemohla žádat. Zdá se, že podobné zázraky se udály v jeho
rodině ještě před tím, než Ježíš začal veřejně působit.

Druhá
věc, která vedla k jisté tvrdé odpovědi a kterou můžeme z Ježíšovy reakce
vyvodit, je to, že Marie svou žádostí překračuje nějakou společnou dohodu,
která v té rodině panovala: že o těchto věcech se nebude hovořit před cizími
lidmi a nebudou se ukazovat na veřejnosti, dokud nepřijde "jeho hodina". Tuto oběma
známou dohodu Marie zjevně porušila. Ježíš zprvu nesouhlasí, ale nakonec přece
udělá, co si matka přála.

Možná
měla v srdci motiv pochlubit se synem, který působí zázraky. Pán Ježíš
viděl do jejího srdce stejně jako u jiných lidí. Nebudeme to Marii podsouvat,
ale i to je možné. Máme k tomu tendenci všichni. Když něco umíme, nebo
něco umí naše děti, tak se rádi pochlubíme. Otázkou je, zda je to vždy vhodné. Myslím, že to samé se mohlo přihodit
Marii.   

Tady
je potřeba zmínit důležitou skutečnost táhnoucí se celým Janovým evangeliem. Pro
následné Ježíšovo veřejné působení platí, že ta hodina "ještě nepřišla". Ta přišla až
s událostmi, které vedli k Jeho zatčení, odsouzení a ukřižování.
Jasně to vyplývá např. z tohoto místa, cit. " Zeptali se ho (rozuměj
farizeové):
"Kde je tvůj otec?" Ježíš odpověděl: "Neznáte ani mě ani mého
Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce." Ta slova řekl v síni
pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli
ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.(Jan 8:19-20).

Vraťme
se do našeho vyprávění.

Svatba
byla vážně ohrožena, všechno vypito a je otázkou času, kdy to vyjde najevo. Věřím, že nakonec Pán Ježíš vnímal situaci jako
výzvu, jako příchod "té hodiny", kdy poprvé veřejně zjeví
svou slávu, sláva vtěleného Božího Syna

Marie synovi neodporuje, neohradí se, ale zcela pokorně s pevnou vírou
hraničící s jistotou nabádá služebníky, "Udělejte, cokoli vám nařídí".
Chová se stejně jako před třiceti lety, kdy měla otěhotnět bez přispění Josefa
zásahem Boží moci shůry. Tam také pokorně vstupuje do Božího plánu spasení a říká
andělu. "Staň
se mi podle slova tvého,"

Tak
příkladně vyznala, předvedla svou víru dívka Maria. Dnes vyznává svou víru
zralá žena, která ví, že její syn je
Boží Syn v těle. Proto s jistotou říká  "Udělejte, cokoli vám nařídí,". Ne jak já
chci, ale jak On chce, tak se staň. Udělejte, co vám nařídí, i když ještě
nevíme, co nařídí a k čemu to všechno bude dobré.

Hodina,
kdy bylo třeba zachránit ženicha před ostudou a vůbec svatbu před nezdarem a
hodina, kdy podle harmonogramu spásy měl Ježíš zjevit Boží slávu, se sešly. Boží čas milosti a čas naší nouze se v
Kristu potkávají.

Je
potřeba otevřít pusu a modlit se ve víře, aby mohl Pán Ježíš konat. Je
potřeba jít Boží slávě vstříc a ona pak dává ze svého bohatství.

Pokud
máme tíseň, nějakou potřebu, se kterou nemůžeme hnout, dostali jsme se do
situace, se kterou si nevíme rady, pak je potřeba věřit, že se potká Boží
milost a Jeho moc s naší modlitbou a dojde ke změně.
K vysvobození. Dojde doslova ke spasení z toho či onoho.  

Odhlédněme
od svatby do vyšších pater. Podívejme se na aplikace, které můžeme
v příběhu a zprávě o prvním veřejném zázraku najít.

1. Pro nás neřešitelný
problém hříchu

V 
neřešitelném problému, kdy na svatbě bylo všechno víno vypito a přitom svatba
byla v plném proudu, můžeme vidět tzv. "dědičný hřích". Lidstvo se dostalo
do obrovského průšvihu už v Ráji. Hřích vstoupil na scénu světa a člověk
se dostal pod duchovní vládu Božího nepřítele - Satana. Všichni známe první tři
kapitoly Bible. Kdo je nezná, tak ať si je za domácí úkol přečte. Tohle je
problém života a smrti s přesahem do věčnosti.

Kde budeme trávit věčnost? Toť otázka pro každého člověka. Nestačí problém, jak
se říká, zamést pod koberec! Tohle se musí řešit. Kdo to neřeší, bude trávit
věčnost v pekle. Zjistil jsem, že se o nebi a o pekle téměř nekáže.
V dnešní době je to velmi nepopulární a kazatelé se toho tématu bojí, aby
nevypadali jako středověké vykopávky. Někteří křesťané tvrdí, že věčná smrt je
neexistence člověka po jeho fyzické smrti. Mají poměrně silné argumenty, ale
zcela ignorují Ježíšovo vyprávění o Lazarovi a boháčovi a některá další místa.
My se pro dnešek spokojíme s tím, ať je to jak je, že je vrcholně důležité
přejít za svého fyzického života ze zóny smrti do zóny života.

Záchrana
svatby byla v tom, že tam byla jedna velmi důležitá osoba. Dnes bychom
řekli V.I.P. osoba, která umí situaci řešit. Je jím Ježíš. Syn člověka,  plný Ducha svatého a tím i plný Boží mocí.

2. Ježíš byl v pravý
čas na pravém místě

Dá
se říci, že pro správce svatby a ženicha bylo zásadní, že na místě byl přítomen
Divotvůrce.  Nakonec se ten "Boží čas" sešel s nedostatkem vína
na svatbě a Pán Ježíš ho vyřešil.

Bůh
ve svém nekonečné milosrdenství a moudrosti posílá Božího Syna na zem
v podobě Syna člověka a sám se zjevuje jako Jeho nebeský Otec.

"Mnohokrát a
mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož
ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky." (Židům 1:1-2)

Naše
nouze, neschopnost postavit se před spravedlivého Boha pro náš hřích, se
setkala se skutkem milosrdenství v pravém, Bohem určeném čase.

Ve
finále to nebylo žádné svatební veselí, ale golgotský kříž, na kterém se
setkává náš hřích, naše nouze s Boží milostí. To je to pravé místo pro
setkání hříšníků s Božím Beránkem - Kristem.

Těch šest kamenných
štoudví sloužilo k obřadnému
očišťování. Židé, v nich měli vodu, a když přišli z tržiště, museli se
kulticky očistit tím, že si v nich umyli ruce. Tak to bylo nařízeno
Zákonem. Teď ty samé nádoby nepřipomínají jejich nečistotu před svatým a čistým
Hospodinem, ale stávají se obaly, nádobami, pro víno.

Takto praví Pán tvůj,
Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha
prchlivosti mé, nebudeš ho píti více. (Izajáš 51:22). Tohle se v pravé podobě stalo na
Golgotě, na tom místě, kde jsme měli být souzeni my za naše hříchy. Místo nás
tam byl Ježíš. Vzal z naší ruky kalich všeho hnusu, kvasnic  a
zpackaných životů a naplnil nás radostí
ze spásy.

Štoudve
připomínající nečistotu lidu před Hospodinem se stali nádobami, které
obsahovaly nejlepší víno. V Ježíši jsou všechny naše hříchy a nečistota
vyřešeny k naší radosti.

"Když vás Syn
osvobodí, budete skutečně svobodni" (Jan 8:36).

Pravá
svoboda se dá prožívat, jen když vím o tom, že hřích je z mého života
odstraněn. Už se nemusím namáhat Bohu zalíbit. Nejsem zmítán nejistotou, zda
vejdu do odpočinutí nebo nevejdu. Už jsem vešel a jsem v něm. Proto
byly použity tyto kamenné štoudve. Jsou použity nově, k úplně jinému účelu
než byli dříve.

3. Přijetí Ježíšových slov
je klíčové

Kdyby
služebníci Ježíše neposlechli, tak nebude voda ve štoudvích proměněna na víno.
Přijímání Božího slova je naprosto klíčové i pro nás. Jak pro spasení a
znovuzrození, tak potom během našeho vztahu s Pánem Ježíšem. Myslím, že
všichni víme, o co jde. I pro nás je zásadní věcí poslouchat Boží slovo a činit ho. 
V našem příběhu ho služebníci beze zbytku poslouchají. Nanosí vodu
a pak odnáší ve džbánech na stoly. Nezkoumají, jestli je víno červený nebo
bílý. Prostě, kmitají bez zaváhání a dělají, co jim Ježíš říká.

4. To nejlepší nakonec

V "životě lidským" je to obráceně. Nejprve
to nejlepší, a když jsou svatebčané ovínění, začne se na stůl nosit "krabicák" (horší víno). Tam už se nikdo
neptá, zda je dobré nebo ne. Hlavně, že vůbec je nějaké. Proto se
správce ptá ženicha, kde ho vyštrachal a proč ho nechal až na konec. Ženich
nevěděl zbla, která bije, ale vyšel z toho jako muž, obdivovaný správcem. Tím,
kdo byl odpovědný za její řádný průběh a který ve své roli fatálně selhal.

Člověk
se stal správcem svého života
v duchovní oblasti místo Boha. Toho odsunul na vedlejší kolej a bere věci
do svých rukou. Myslí si, jaký je borec, co všechno neumí, aby nakonec zjistil,
že neumí zacházet s životem. Potřebuje pomoc v pravý čas. Možná už
vyzkoušel kde co, aby s životem pohnul správným směrem a začal ho prožívat
tak, jak mu Stvořitel přeje. Pro každého je Ježíš nabídkou, že lze se životem
něco dělat. Je potřeba, aby člověk přiznal, že bez Něj si s hříchem sám
neporadí. Musí přijmout pomoc, která je pouze v Ježíši Kristu.

Ten ženich je obraz na
Pána Ježíše, který
se postaral o to, aby přišlo to nové, jednoduché a přístupné pro každého
počínaje od malých dětí. Kouzlo spasení je v jeho jednoduchosti k pochopení
i přijetí.

Ženich
v našem příběhu vůbec nemluví. Správce mluví za něj a říká "Ale ty zachoval
jsi víno dobré až dosavad".

Je
možné v roli ženicha vidět Ježíše. ON je tím, kdo vždy zajistí dobré víno,
zajistí spasení, prožívání Jeho dobroty a lásky až do konce věku milosti. 

Pán
Ježíš později používá tohoto příměru, aby Janovým učedníkům vysvětlil, že je
potřeba využít každé chvíle, pokud je Ježíš na světě, mezi svými. Teď se mají
učedníci radovat z přítomnosti Ženicha a ne se postit. Na svatbě se nikdo
nepostí. 

"Ježíš jim řekl:
"Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? (
Mt.9:13)

Jsme,
obrazně řečeno, hosty na svatbě, kde je Ženichem náš Pán. Proto se radujme ze
všeho, co nám přináší a dává. Věřím, že budeme v tomto ohledu růst ve
známosti našeho Pána. ON má všeho hojnost a ještě neukázal všechny své
možnosti, Ve všech oblastech našich životů                                      Amen